Ve své " Poznámce Italům" na konci strany 7 Hamer hovoří o koupelích ve slané vodě jako o terapii, kterou lze použít v případě oligurie (méně než 600 ml moči denně).
Hamer o tomto léku hovoří také ve své knize (brožuře) Germanische Heilkunde Kurzinformation Das "Mini" (*), v části "Terapie pro SYNDROM" uvádí:
"V případech, kdy není snadné nebo dostatečně rychlé vyřešit existenční konflikt (nebo uprchlictví či pocit osamělosti), existují některé symptomatické terapie, které mohou pacientovi přechodně pomoci, než se najde skutečné řešení jeho konfliktu. Např:
(...)
- Symptomatickou pomůckou pro zvýšení produkce moči je jedna nebo dvě koupele ve slané vodě (0,9 % soli na litr vody nebo 1 kg soli v 99 litrech vody) po dobu jedné hodiny denně. Organismus se cítí "jako v původním moři", protože v době, kdy naši předkové opouštěli moře, měl k dispozici 0,9% solný roztok."
Ke koupání však nelze použít jen tak ledajakou sůl:
- voda s rafinovanou solí není stejná jako 0,9% mořská voda (izotonická).
- rafinovaná sůl je chemikálie pro změkčovače vody, nikoli pro muže.
- izotonickou mořskou vodu (0,9 % soli), kterou René Quinton aplikoval a kterou do roku 1980 předepisovalo francouzské zdravotnictví.
Pokud není k dispozici mořská voda, je vhodnou náhradou voda s mořskou nebo kamennou solí, která však nemá všechny vlastnosti mořské vody. Například pouze v izotonicky zředěné mořské vodě žijí dokonale bílé krvinky, jak prokázali v roce 2012 na univerzitě v Alicante (Španělsko).
Mořská voda v jakékoli formě je velmi účinná jako diuretikum.
Tento text se v prvních vydáních brožury nenachází. Podle mých informací paní Germaine (terapeutka a bývalá předsedkyně sdružení Plural-21 v Barceloně) navrhla Dr. Hamerovi používat koupele v mořské vodě. Zpočátku neuspěla, ale pak Dr. Hamer tuto možnost uznal a začal ji do brožury zařazovat, ale nevíme proč, místo mořské vody doporučuje vodu slanou, která není tak dobrá jako mořská.
Zde (v dolní části stránek) informujeme o změnách na tomto webu. |
Probíhající práce. |
