Abychom mohli dobře žít, jak je vysvětleno v tomto jiném článku, měli bychom nejen správně rozumět nemocem (vědět, co Hamer vysvětluje), ale také mít správný obecný přístup k našemu životu (což je také nejjednodušší a nejúčinnější).
Myslím, že to druhé dobře vystihuje metafora deštníku.
Existují dva způsoby, jak udržet deštník ve vzpřímené poloze, v klidu a v rovnováze:
držet ji dvěma prsty za špičku a nechat ji tak vlastní vahou stát ve svislé poloze.
Zatlačení konců žeber. Hodně práce (nyní tlačí více než jeden prut, který zůstal nízký, pak další, ...) a se špatným výsledkem, protože deštník je vždy nevyvážený pohybující se. (Vezmeme-li deštník za rukojeť, působíme stejnou silou jako při tlačení na konce tyčí, pracujeme stejně, ale z jiného místa).
První možnost odpovídá tomu, kdo staví Boha do středu svého života (nejen slovy), druhá odpovídá tomu, kdo se snaží udržet rovnováhu ve svém životě pomocí "triků", znát mnoho věcí, ale ne ty nejdůležitější.
Z tělesného hlediska je udržení rovnováhy ve všech měnících se životních podmínkách (prostředí - zima, horko,... -, vztahů - hádky -, sociální - nezaměstnanost -,...) udržením zdraví.
Rovnováha těla i duše je předpokladem k tomu, abychom mohli hodně a dobře jednat. Pokud jsme nemocní, můžeme udělat jen málo. Jsme-li zdraví, ale snadno se rozčílíme, také toho moc dobrého neuděláme, protože plýtváme časem a energií svou i druhých.
Deštník je naše tělo a duše. Udržování těla v rovnováze (ve zdraví) nám pomáhá udržovat rovnováhu duše, ale nemusí to stačit.
Dva prsty, kterými držíme deštník, jsou dvě odpovědi na dvě základní otázky: kdo jsme a co zde děláme (jsme Boží synové, pokud jsme pokřtěni, jsme v milosti a jsme zde, abychom vzdávali slávu Bohu).
Není nám nic platné, že máme zdravé tělo a život bez potíží, když nevíme, čemu ho věnovat, nebo ho věnujeme špatné věci, jako ten, kdo si vezme (aniž by to věděl) zloděje za společníka na cestách.
Tyto dvě pravdy jsou základem našeho dobrého života:
slouží nám k udržení rovnováhy ve všech nevyhnutelných životních těžkostech;
nám slouží k rozhodnutí, jak naložit s předchozím zůstatkem.
Tyto dvě pravdy jsou nejdůležitější. Svatá Bernadetta (lurdská vizionářka), která spatřila Pannu Marii ve 13 letech, ale byla ještě negramotná a nemohla studovat náboženskou nauku, směla přistoupit k prvnímu svatému přijímání, protože znala alespoň tyto dvě pravdy.
Pokud tyto dvě pravdy neznáme, nezáleží na tom, kolik máme peněz, zdraví, slávy, neudělají nás šťastnými: "Nebudeme šťastní ani s novou knihou, autem, prací, kurzem, terapií,... budu konečně šťastný" (no ne, vždycky nám něco "chybí", protože jsme stvořeni pro nekonečno (*) a s ním nás "spojují" jen ty dvě pravdy) (**).
(*) "Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě." Vyznání svatého Augustina, I, 1, 1.
(**) Kromě toho, že tyto pravdy známe, musíme je také uvádět do praxe ("víra bez skutků je mrtvá víra", Jk 2, 24).
Zde (v dolní části stránek) informujeme o změnách na tomto webu. |
Probíhající práce. |
