Někteří lidé tvrdí, že to, co vychází z továren, jsou chemické produkty a že to nemůže být potravina.
Co pochází z továren?: cukr, rafinovaná sůl, fruktóza,...
(Fruktóza se nevyrábí z ovoce, ale z kukuřice).
Na nějakou dobu se vzdejte cukru a všech výrobků, které ho obsahují (nebo podobných věcí, jako je sacharóza, glukóza, dextróza, fruktóza...). Budete překvapeni, že ho najdete téměř ve všech vyráběných produktech (například v Mexiku obsahuje cukr téměř všechen chléb prodávaný v supermarketech).
V chování vašich dětí, ve způsobu menstruace (méně bolestivá), v akné,...
Pokud jste přesvědčeni o tom, jak prospěšné je zbavit se cukru, a rozhodnete se ho přestat užívat úplně, vzpomeňte si, jak prospěšné je čas od času porušit svá předsevzetí a jednou za čas si dopřát něco sladkého.
Můžeme toho využít, když jedeme navštívit babičku, která nám upekla dort se spoustou cukru a lásky. V takových případech si nedáme jen kousek, ale opakujeme to.
Ze všech věcí, které bychom měli přestat přijímat v rafinované formě (mouka, rýže, sůl, olej,...), jsou zdaleka nejdůležitější cukr a rafinovaná sůl.
Je poměrně snadné sehnat mouku a hnědou rýži, mořskou sůl,... a po tisíce let je užíváme.
Ne tak cukr.
A církev nás před ním nemohla varovat, protože v Kristově době neexistoval. Ani v době otců medicíny: Galén (2. století), Hippokrates (5. století př. n. l.), Paracelsus (Švýcarsko, 16. století). Nebyl běžným produktem, dokud jej nezačali vyrábět Peršané kolem 7. století.
A až do začátku 19. století nebyl tak rafinovaný (bílý).
Ne nadarmo země jako Singapur zakázaly prodej sladkých nápojů ve školách.
Sladkou chuť můžete nahradit medem, sultánkami, smaženými banány nebo datlemi (matnými, ne zalitými glukózovým sirupem).
Ještě jednodušší:
Můžete použít "panela", "piloncillo", což je dehydrovaná šťáva z cukrové třtiny, bez další úpravy. Je k dispozici ve dvou formách: jako prášek nebo jako kulaté tablety. (V druhém případě se musí několik hodin rozpouštět ve vodě). Má tmavě hnědou barvu.
Srovnávací analýza složení rafinovaného (bílého) cukru, mascabado a panela:
To, že si ničeho nevšímám, neznamená, že mému tělu neškodí:
- Mohu být mladý nebo silný a schopný zaútočit na své tělo a vydržet úder,
- Možná mám potíže, o kterých si myslím, že s cukrem nesouvisí (ale ve skutečnosti je zhoršuje).
Auta na benzin nebo naftu ho po troškách odebírají z nádrže, filtrují, někdy zahřívají, rozprašují, vkládají do explozivní komory a tam ho ve velmi přesných okamžicích nechávají explodovat. Tento výbuch způsobí pohyb válce, který pak pohne nápravou, ta pohne ozubenými koly, až se roztočí kola.
Jinými slovy, pohybují se pomocí mnoha velmi malých výbuchů (30 za sekundu), které jsou prováděny velmi kontrolovaně z hlediska síly a načasování.
Pokud vedle auta odpálíme tyčinky dynamitu, auto se také pohne, ale ne tak, jak bychom chtěli, protože auto neumí využít sílu těchto výbuchů.
Když sníme hnědou rýži, tělo ji přemění na glukózu, kterou uloží v játrech, aby ji ve správnou chvíli použilo ve správném množství (stejně kontrolovaně jako auto používá benzín).
Pokud do těla dodáme velké množství glukózy (ve formě cukru, fruktózy, sacharózy atd.), je tato glukóza přímo využitelná všemi buňkami, ale ty si o ni téměř jistě v takovém množství a v takové míře neřekly. Nevědí totiž, co si s takovým množstvím glukózy počít. Spíše to narušuje jejich normální činnost. Snaží se ji spotřebovat frenetickou činností, která není vhodná pro dané okolnosti. Například v podobě hyperaktivních dětí nebo dětí, které nemohou večer usnout, protože snědly sladkou večeři.
Naše tělo je uzpůsobeno k tomu, aby fungovalo jediným způsobem: jíst víceméně přírodní věci: brambory, chléb, rýži, kukuřici, maso, ryby, ovoce,.... nejíst chemické výrobky (které pocházejí z velkých továren, zpracovávají se při vysokých teplotách nebo se při jejich výrobě používají jiné chemikálie).
Jsme zvyklí / smíření s pitím nealkoholických nápojů namísto přírodních ovocných šťáv.
Co bychom však řekli, kdyby nám při večeři v restauraci přinesli místo láhve vína láhev se směsí vody, alkoholu a barviv, vyrobenou v nějakém průmyslovém podniku?
Číšník by nám mohl říct totéž: co je víno jiného než voda, alkohol a látky, které mu dodávají barvu?
Proč nepřijímáme umělé víno vyrobené v průmyslu, ale přijímáme nealkoholický nápoj?
Sugar Blues je klasická kniha na toto téma.
Příjemně vysvětluje, jak se všechny epidemie vyskytovaly mezi lidmi, kteří přijímali rafinované potraviny: ve městech, na válečných a expedičních lodích; nikoli na venkově, mezi chudými lidmi.
Vysvětluje historii cukru a to, že byl důležitým zdrojem daní.
V knihkupectvích se tato kniha obtížně shání. V elektronické podobě ji lze získat na internetu (ve španělštině nebo angličtině).
Znám chlapce, který se ve své škole zúčastnil literární soutěže pořádané známou značkou sladkých nápojů. Protože se ve své třídě umístil nejlépe, šel spolu se stovkami dalších dětí do velkého sálu, kde se konalo závěrečné předávání cen. Během ceremoniálu - při vstupu, o přestávce, při odchodu - jim nikdy nebyly podány nápoje od sponzorské společnosti. Důvod pravděpodobně nebyl ekonomický (ušetřit několik set litrů nápojů), ale... několik set dětí shromážděných v aule po sladkém nápoji by bylo naprosto nezvládnutelných.
Zde (v dolní části stránek) informujeme o změnách na tomto webu. |
Probíhající práce. |
